10. října 2014
Co se děje u nás
Čtvrteční program se sice odehrával mimo náš stacionář, to ale neznamená, že jsme si s nohama nahoře odpočívali.
V Domě s pečovatelskou službou měli napilno, vítali hosty a prováděli je zařízením. Paní Madziová přijela a už na ní čekaly 2 klientky, které chtěly poradit. Ani jsem se s ní nemohla přivítat, protože tam stále někdo byl, nebo čekal v řadě. Paní Madziová se opravdu nenudila. Za těch šest hodin, které tam strávila, poradila celkem 11 lidem, kteří za ní přišli vyřešit svůj problém. Naštěstí zrovna během poledne tam bylo klidněji. Manželé Madziovi si rychle snědli oběd, a než jsme si stihli pořádně popovídat, už tam čekali další lidé. Jsem moc ráda, že paní Madziová se svým manželem věnovali tento svůj čas pro nás - Jablunkovany. Věřím, že ti z vás, kteří službu využili, byli s radami spokojení.
Ve stacionáři jsme mezitím uklízeli, pekli na pátek. Naši chlapi (klienti) šli skládat dřevo a chystat jej na pátek, protože čekáme brigádníky na natírání. Budou to mladí lidé ze střední školy v Jablunkově. Jakmile jsme skončili, všichni jsme s radostí šli domů, abychom se večer zase v plném počtu a odpočatí setkali v kině.
Promítání. Nápad se zrodil jen tak zčista jasna a také tak podobně se uskutečnil. Nevěděli jsme, zdali tuto nabídku někdo příjme. Měli jsme nesmírnou radost, protože se nás sešlo dost a dokonce to byly snad všechny věkové kategorie. Byli jsme překvapení, protože to byli zase úplně noví lidé, kteří se během týdne ještě neukázali. Za to jsme opravdu vděční, vždyť vždy chceme oslovit co nejširší populaci.
Bylo opravdu těžké vybrat vhodný a ještě tematický film. Měli jsme obavy, zdali se bude líbit všem, ale během promítání bylo slyšet smích i posmrkávání, takže jsme to zvládli. Jakmile jsme rozsvítili, někteří ještě seděli a sdíleli s námi své pocity. Bylo to opravdu příjemné. Jaké byly postřehy? Bylo to opravdu ze života, pravdivé, bylo to o snech, bylo to o možnostech, bylo to dojemné, bylo to prostě extra!
Děkujeme všem, co přišli!
Lucie Szotkowská
